První aktivní použití angličtiny – hrozný blbosti s hroznýma chybama. A proč? Protože nejde jen tak doslovně přeložit český text do angličtiny. Protože angličtina není jen jiná verze češtiny. Má jinou strukturu, používá jiný obraty. A pak naše snaha o co nejlepší (radši než nejjednodušší) vyjádření vyjde vniveč. Nikdo nám nerozumí 🙁
Ahoj!
Pamatuješ, jak jsme koncem minulýho století obcházely agentury a snažily se dostat jako au-pair do Anglie? Jinak to nešlo, člověk musel mít rodinu a zvací dopis, aby ho vůbec v Doveru pustili přes hranice. A sehnat rodinu jinak, než přes agenturu, bylo sci-fi. Když jsme po čtyřech letech angličtiny na střední nedaly dohromady kloudnou větu. Já sice z angličtiny maturovala, ale to jen ze strachu, že by mě ruštinářka při maturitě potopila za to, že jsem celý roky sabotovala povinnou literaturu.
Nakonec mě otrávilo, že se žádná agentura neozývá a vykašlala jsem se na to, nikam jsem nejela. Našla jsem si práci a další dva roky jsem se bez angličtiny docela dobře obešla. Ale chtěla jsem nějakou změnu, ty už jsi žila v Londýně a mně přišlo škoda zůstat ve dvaceti sedět na zadku.
Když jsem pak psala dopis, který agentura rozesílala rodinám do Anglie a rodiny si podle dopisu vybíraly, koho pozvou, byl to porod. Seděla jsem nad tou á pětkou několik hodin, než jsem byla jakštakš spokojená. Ten dopis se mi dostal do ruky asi po půlroce, co jsem se fakt do nějaký rodiny upíchla.
Nojo, až v tu chvílí jsem pochopila, že dávat si velký cíle, je nesmysl, nedají se dosáhnout a člověka to jen rozčiluje. Považuješ se za docela inteligentní bytost, máš třeba dobrou práci, která tě baví a skvěle ti jde.
Tak si sedneš, že napíšeš dopis. A snažíš se udělat dojem, připravíš si kultivovaný text a pak se pokoušíš o přesný překlad toho, co bys napsala česky. Po dvaceti letech mluvení českým jazykem, po tisících hodinách češtiny ve škole, po milionu slov vyčtených z knih – to se to panečku píše. Ale anglicky? Nebo jakkoli cizinecky? Když máš mimochodem k ruce jen slovník, ve kterým je jedno slovo přeloženo desetkrát jinak nebo tam vůbec není (je to samozřejmě malej slovník do kapsy : ) Jak máš sakra jako překládat? A koho se máš zeptat, když jsou na tom vlastně všichni stejně? A tak prostě píšeš. Hrozný blbosti s hroznýma chybama.
Nejhorší bylo překousnout ego. Přijedeš tam a nikomu nerozumíš. A to jsem nejela bez přípravy. Zopakovala jsem si všechny maturitní okruhy z mojí maturitní bible! Všechny ostatní sešity jsem dávno vyhodila, ale tenhle tlustej sešit plus učebnici pro samouky z roku 1966 nově vydanou na začátku devadesátek, ale se stejně starým obsahem, jsem si nechala. Byl to jedinej můj výukovej zdroj, jo a ještě v sobotu ráno na druhým programu český televize asi půlhodinový televizní kurz angličtiny.
No prostě bylo tenkrát skoro nemožný se pořádně naučit anglicky, aniž by člověk vycestoval, skočil do toho po hlavě a prostě se v tom vykoupal. Připouštím, že už tu byly jazykový školy sem tam i s rodilým vyučujícím, ale mluvím o dostupný a efektivní výuce. Platit za ty kurzy, běhat pravidelně na přesný hodiny, i kdyby kvalita byla dobrá, což možná byla, nevím, neměla jsem na to peníze… Obyčejnýmu smrtelníkovi nezbylo nic jinýho, než se nechat pozvat do rodiny, sbalit kufr a zaplatit si jízdenku na autobus.
Jasně, že pak to šlo rychle. Aby ne. Jenže pro introverta a perfekcionistu jako jsem já to bylo pěkně psychicky náročný. Prožíváš kulturní šok a při mluvení se spoustou cizích lidí si připadáš jako tupec. Ale mluvit musíš. Není zbytí. Dobře, naučím se anglicky a s jazykama končím! Takovýhle ponížení už po druhý nesnesu.
Tak co myslíš? S jazykama jsem neskončila a další ponížení už se naštěstí nekonalo. Zjistila jsem totiž, jak na to! Bohužel ale ne ze dne na den, taky jsem se v tom plno let plácala. To přišla vždycky vlna nadšení, která – jak si umíš určitě živě představit – zase brzy opadla. Až jednou to do sebe zapadlo, zacvaklo, chytlo mě to a už mě to nepustilo.
Jestli se teda vážně chceš naučit německy, tak prostě začni. Dneska už toho máme přece jenom k ruce víc než jen vyčichlou učebnici a televizní kurz jednou za tejden 🙂
Zatím ahoj, Katka
Moje strastiplná cesta k jazykům na konci 20. století. Pobavte se, zasmějte se, ale hlavně – už neopakujte stejný chyby : )
- V tom vlastně spočívá celý to kouzloProč má někdo plochý břicho a válčí s cizím jazykem a někdo… naopak.
- Jako slepý k houslímHned od začátku jsme uměli dobře vyslovovat. I když jsme k tomu přišli jako slepý k houslím.
- Radši se půjdu utopit do řekyNakonec jsme angličtinu vzali na milost. Neutopili jsme se ani v řece, ani v tom jazyce.
- Jak máš sakra jako překládat?První aktivní použití angličtiny – hrozný blbosti s hroznýma chybama.